Jak diagnostikovat disociační amnézie

Disociativní amnézie je ztráta některých vzpomínek, obvykle spojeny s konkrétní traumatické události. Ztráta paměti pokrývá dlouhou dobu a přesahuje běžnou zapomnětlivost. Na rozdíl od jednoduchého amnézie, vzpomínky v disociační amnézie stále existují uvnitř lidské mysli, ale nemůže být odvolán. Disociativní amnézie je považována za část třídy psychických poruch zvaných disociace. Následující kroky ukazují, jak diagnostikovat disociativní amnézie. Pokyny
1

zhodnotit pacientovu duševní stav. Pacient by měl být ve střehu a orientovaný s pomalým logické řeči. Udržet pozornost by měla být omezena bez hyperaktivity či zpomalení. Dálkové paměti by měly být neporušené ačkoli nedávný paměť může být lehce snížena.
2

Podívejte se na specifické nápisy na disociativní poruchu. Nervózní nálada se zúženým afektu je běžné, ale pacient by měl vykazovat koncepční organizaci. Kromě toho by měl pacienta uvažování a úsudek omezena.
3

Dbát na vyjádření sebevražedných myšlenek nebo násilné způsobené těžkým frustrace disociace. Pacient může mít i vražedné myšlenky.
4

Podívejte se na anamnézy s vysokým rizikem disociace. Disociativní amnézie je nejčastější u válečných veteránů, obětí zneužívání dětí, mučení obětí, které přežily koncentrační tábory a přírodní katastrofy pozůstalé po nich. Pravděpodobnost disociační amnézie se týká rozsahu traumatu.
5

Odlište disociativní amnézie od ostatních typů amnézie. Ztráta paměti způsobené zneužíváním návykových látek je obvykle postupné a neúplný, na rozdíl od disociativní amnézie. Mnoho pacientů se mohou připisovat jejich disociaci na zneužívání návykových látek ze strachu a více informátora může být třeba rozhovor.